Se starým rokem končí i německé předsednictví v Radě EU a členství Německa v Radě bezpečnosti OSN. Spolkový ministr zahraničí Heiko Maas se za uplynulým obdobím ohlíží se smíšenými pocity.

Berlín (dpa) – Obchodní dohoda po brexitu, rozpočet EU, ekonomická podpora v době pandemie koronaviru: Německo v samém závěru svého předsednictví v Radě EU sklidilo několik úspěchů. Spolkový ministr zahraničí Heiko Maas působí v rozhovoru s německou tiskovou agenturou DPA celkově spokojeně. Jeho hodnocení doby, kdy bylo Německo členem Rady bezpečnosti OSN, už vyznívá méně pozitivně. 

Očekávání spojená s německým předsednictvím v Radě EU byla před půl rokem velká, zejména s ohledem na koronavirovou krizi. Řekl byste, že Německo tato očekávání naplnilo?

Podařilo se nám v rámci velmi, velmi složitého procesu vyřešit všechny finanční otázky. Dohodu o brexitu jsme dotáhli do cíle doslova v poslední minutě. A na posledním setkání ministrů zahraničí jsme na pořad jednání přidali téma evropské suverenity, nebo – jak říkají Francouzi – strategické autonomie. Myslím, že jsme v rámci našeho předsednictví splnili, co se od nás očekávalo.

Jsou i témata, u kterých k pokroku nedošlo, například migrace.

To je pravda, tady máme v Evropské unii i nadále určitou mezeru. Ale vzhledem k tomu, že Komise k této otázce předložila vlastní návrh až v září, tak bylo vlastně jasné, že se žádného výsledku už nedobereme. Jde o jedno z velkých témat, které rozděluje EU a kterým se nyní v rámci svého nadcházejícího předsednictví budou muset zabývat Portugalci. Býval bych byl velice rád, kdybychom se v této otázce dostali dál, ale kvůli blokádě ze strany některých zemí to nebylo možné.

Německo v Radě bezpečnosti některé projekty posunulo kupředu. Zároveň ty dva roky hodně poznamenala vzájemná blokáda stálých členů Rady. Je tento orgán vůbec ještě schopen řešit současnou situaci ve světě?

Tak, jak Rada bezpečnosti jednala za poslední dva roky, je akceschopná v omezené míře. To souvisí s tím, že nefungovala spolupráce zejména mezi USA, Ruskem a Čínou. V Radě to bylo za ty dva roky složité a někdy způsobovalo rozčarování. Přitom je tento orgán v současné době naléhavě zapotřebí. Stále je ještě naděje, že Spojené státy budou s novým vedením svou mezinárodní roli zastávat jinak, respektive že ji budou vůbec zastávat.

Věříte, že by tak byla i šance pokročit v otázce reformy Rady bezpečnosti?

V to velmi doufáme. Teď nastupuje v USA prezident, který zdůrazňuje mezinárodní spolupráci, chce se znovu připojit k Pařížské klimatické dohodě, chce se vrátit do Mezinárodní zdravotnické organizace a dává nám naději návratu k jaderné dohodě s Íránem. To je zcela jiná strategie v zahraniční a bezpečnostní politice. Mohl by tak vzniknout nový základ pro to, abychom mohli znovu seriózně a cíleně diskutovat o celkové reformě OSN. Nezáleží ale jen na Spojených státech. Rusko a Čína dosud blokovaly všechno, co generální tajemník Guterres předložil. Ale jsem přesvědčen, že pokud ti, kteří si uvědomují potřebu reformy, začnou opět spolupracovat, tak bude zase šance dosáhnout výsledků.   

Německo se bude za šest let opět ucházet o jedno z rotujících míst v Radě bezpečnosti. Dovedete si představit, že se do té doby něco změní?

Přál bych si, abychom se v té době už o volbu vůbec nemuseli ucházet, ale abychom se do té doby stali stálým členem. Ale s ohledem na současnou zablokovanou situaci je těžké dělat jakékoliv prognózy. Potřeba reformy Rady bezpečnosti a Valného shromáždění je ale tak očividná, že opravdu velmi doufám, že v době příštího německého členství v Radě bezpečnosti bude část reformního procesu nejen schválená, ale už i realizovaná.

Padla odchodem Velké Británie z EU definitivně myšlenka společného evropského členství v Radě bezpečnosti?

Tenhle projekt je stále správnou cestou, a proto jej budeme i nadále sledovat. Ale vzhledem k tomu, že se nemůžeme spolehnout na to, že jej bude v dohledné době možné realizovat, zůstane naším hlavním cílem stálé členství Německa.

Oživení transatlantických vztahů bude jedním z vašich hlavních projektů příštího roku. Hovoříte o „Nové dohodě“ a chcete administrativě prezidenta Bidena učinit nabídku. V některých bodech má nová americká vláda od Německa zcela konkrétní očekávání. Co nabídnete? Například ohledně amerického požadavku na zastavení plynovodu Nord Stream 2?

I nadále tu zůstanou témata, na která máme a budeme moci mít odlišný náhled. Nemusíme se bavit o evropské suverenitě, pokud by tím mělo být chápáno to, že v budoucnu budeme dělat jen to, co chce Washington. Důležité je, abychom v centrálních strategických a geopolitických otázkách drželi společnou linii, abychom stáli na stejné straně. Spolková vláda ale svůj postoj k plynovodu Nord Stream 2 nezmění.

A co dvouprocentní cíl Severoatlantické aliance? Spolková vláda se dosud zavázala jen k tomu, že do roku 2024 budou výdaje na obranu činit 1,5 procenta HDP.

K cíli dvou procent jsme se přihlásili a popsali jsme cestu, jak k němu můžeme dojít. Myslím si, že s ohledem na koronavirovou krizi si všechny státy budou muset své finance znovu srovnat. Pak bude zapotřebí diskutovat o tom, co to znamená pro cestu, kterou jsme se vydali, a pro dvouprocentní cíl obecně. Ale postoj spolkové vlády je stále takový, že pro nás cíl dvou procent platí. 

Spojené státy také očekávají, že se Německo bude nadále podílet na nukleárním odstrašování. Ve vaší straně ohledně toho panují pochyby.

To je také naprosto v pořádku, že se o něčem takovém diskutuje. Není to žádná jednoduchá otázka. Ale nemůžeme na ni odpovídat jen s ohledem na Německo, ale musíme také zohledňovat to, že jsme součástí celku a tím pádem musíme dodržovat bezpečnostní záruky ve vztahu k našim sousedům, zejména na východě. To se v celé debatě podle mého názoru příliš opomíjí. Když řekneme, že jako Německo chceme z programu sdílení jaderných zbraní vystoupit, je potřeba zohlednit, co to znamená pro naše partnery.

INFORMACE O OSOBĚ: Heiko Maas (53) pochází ze Sárska, v roce 1989 jak student práv vstoupil do Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a od března 2018 je německým ministrem zahraničí. „Do politiky jsem šel kvůli Osvětimi.“ S touto větou vstoupil do funkce, pustil se do křížku s Tureckem a Ruskem a založil Alianci pro multilateralismus. Současné předsednictví v Radě EU a členství Německa v Bezpečnostní radě OSN představovala pravděpodobně nejdůležitější fázi jeho dosavadního funkčního období.