New York, 1. března 2022

Před několika dny se v jedné stanici metra v Kyjevě narodila holčička. Slyšela jsem, že jí rodiče dali jméno Mia. Její rodina musela hledat ochranu – stejně jako miliony dalších lidí na celé Ukrajině. Ochranu před bombami a raketami, před tanky a granáty. Žijí ve strachu, žijí v bolesti. Jsou nuceni se rozloučit se svými blízkými. Protože Rusko zahájilo útočnou válku proti Ukrajině.

Domnívám se, že dnešní hlasování se týká Mii. Jde o budoucnost našich dětí. Jde o budoucnost, kterou si můžeme určit sami. Stojím zde před vámi jako ministryně zahraničí své země, ale také jako Němka, která měla to obrovské privilegium vyrůstat v míru a bezpečí v Evropě. Po skončení druhé světové války, kterou rozpoutalo nacistické Německo, byla před 76 lety založena Organizace spojených národů, aby zajistila mír a bezpečnost. Charta OSN říká, že byla založena, „aby zachránila budoucí generace před pohromou války“. To znamená moji generaci, ale také generaci Mii.

Zásady Organizace spojených národů vytvářejí rámec pro náš mírový řád: řád založený na společných pravidlech, mezinárodním právu, spolupráci a mírovém řešení konfliktů. Rusko tento řád brutálně napadlo. A proto se tato válka netýká jen Ukrajiny, nejen Evropy, ale nás všech.

Ruská válka znamená novou éru. Nacházíme se na křižovatce. Včerejší jistoty už neplatí. Dnes jsme konfrontováni s novou realitou, kterou si nikdo z nás nevybral. Je to realita, kterou nám vnutil prezident Putin.

Ruská válka je válkou útočnou. A jejím základem jsou nestoudné lži, které dnes ministr zahraničí Lavrov znovu zopakoval v Radě OSN pro lidská práva. Tvrdíte, že jednáte v sebeobraně. Celý svět však měl možnost vidět, jak jste po celé měsíce shromažďovali vojáky v přípravě na tento útok. Tvrdíte, že Rusko jedná na ochranu ruskojazyčného obyvatelstva před agresí. Celý svět ale dnes vidí, jak bombardujete domy rusky mluvících Ukrajinců v Charkově. Říkáte, že Rusko vysílá mírové síly. Ale Vaše tanky nepřinášejí vodu, Vaše tanky nepřinášejí dětskou výživu, vaše tanky nepřinášejí mír. Vaše tanky přinášejí smrt a zkázu. Ve skutečnosti jako stálý člen Rady bezpečnosti zneužíváte své pravomoci. Pane Lavrove, můžete klamat sám sebe. Ale nás neoklamete. Naše národy neoklamete – a neoklamete ani své vlastní lidi.

Ruská válka představuje novou realitu. Každý z nás se nyní musí pevně a zodpovědně rozhodnout a postavit se na jednu stranu. Naše země zvyšuje svou podporu Ukrajině v podobě léků, potravin, humanitárních dodávek a přístřeší pro uprchlíky. Mnozí z těch, kteří jsou zde dnes, to dělají. A to velmi vítám.

Slyšíme zvěsti – i zde v tomto sále –, že lidé afrického původu prchající z Ukrajiny jsou na hranicích EU diskriminováni. Dnes ráno jsem byla v Polsku. A já i moji polští a francouzští kolegové jsme se vyjádřili jasně: každému uprchlíkovi musí být poskytnuta ochrana bez ohledu na jeho národnost, původ nebo barvu pleti.

Rozhodli jsme se podpořit Ukrajinu vojensky, aby se mohla bránit agresorovi v souladu s článkem 51 naší Charty. Německo si je plně vědomo své historické odpovědnosti. Proto dnes i v budoucnu hledáme diplomatické cesty a mírová řešení. Když je však náš mírový řád napaden, musíme se této nové realitě postavit. Musíme jednat zodpovědně. A proto musíme dnes společně postavit za mír!

Když jsem v posledních dnech telefonovala po celém světě, slyšela jsem některé své kolegyně a kolegy říkat: „Teď po nás chcete solidaritu pro Evropu. Ale byli jste tu pro nás v minulosti?“ Chci vám jasně a upřímně říct: rozumím vám. Rozumíme vám. A opravdu věřím, že bychom měli být vždy ochotni kriticky zpochybňovat své vlastní činy, své dosavadní působení ve světě. Jsem ochotna to udělat.

Nyní však jde o současnost. Jde o rodiny, které hledají ochranu ve stanicích metra, protože jejich domy jsou bombardovány. Pro ukrajinský lid je to otázka života a smrti. V sázce je bezpečnost Evropy. V sázce je Charta OSN. Téměř každá země zde zastoupená má většího, mocnějšího souseda. V sázce jsme my všichni, dámy a pánové.

Proto vás všechny naléhavě vyzývám, abyste se společně postavili za mír a hlasovali pro předloženou rezoluci. Biskup Desmond Tutu kdysi řekl: „Ten, kdo v době bezpráví zůstává neutrální, se postaví na stranu utlačovatele.“ Dnes se musíme všichni rozhodnout. Mezi mírem a agresí. Mezi spravedlností a vůlí silnějšího. Mezi konáním a přehlížením.

Až se po hlasování vrátíme domů, budeme opět sedět u stolu se svými dětmi, partnery, přáteli a rodinami. A pak se jim každý z nás bude muset podívat do očí a říct jim, jak jsme se rozhodli.