Vítejte na stránkách Ministerstva zahraničí

Společně pro lidskost

09.01.2023 - Článek

Článek ministryně zahraničních věcí Spolkové republiky Německo Annaleny Baerbock pro Project Syndicate.

Jak si můžeme v roce 2023 zachovat optimismus? Začíná nový rok a na evropském kontinentu zuří zničující válka. Ruská válečná agrese způsobuje rány, které jsou cítit i daleko za hranicemi Evropy – zhoršuje energetickou a potravinovou krizi v mnoha částech Afriky, Blízkého východu a Asie. S hladem usíná každý večer více než 800 milionů mužů, žen a dětí. Toto strádání ještě dále umocňuje klimatická krize, která podněcuje konflikty po celém světě a připravuje lidi o půdu, domov a bezpečí.

Jak si můžeme zachovat optimismus v těchto těžkých časech plných nejistoty? Jsem pevně přesvědčena, že jako odpovědní světoví lídři prostě musíme novému roku čelit s pevným odhodláním, že dokážeme přinést změny, které lidem zlepší život. Nikoliv navzdory všem těmto pohromám, ale právě kvůli nim.

Nelson Mandela popsal chvíle, kdy byla jeho víra v lidstvo podrobována zkouškám, ale on přesto nepodlehl zoufalství, takto: „Být optimistou znamená také neustále se obracet za sluncem a jít pořád dál.“

Hledět kupředu a držet směr, věřit v to, čeho můžeme dosáhnout, když budeme držet při sobě. Tím bychom se podle mého názoru měli v novém roce řídit i my. A to neříkám na základě naivního pocitu naděje. Říkám to se sebevědomím ministryně zahraničních věcí, která si za posledních dvanáct měsíců v mnoha – často složitých – situacích uvědomila, co všechno můžeme dokázat, pokud naše skutky vede solidarita a lidskost a když bráníme to, v co věříme.

A přesně tak jsme reagovali na ruskou válečnou agresi vůči Ukrajině – sjednoceni v rámci Evropy, na obou stranách Atlantiku i po celém světě. Jasně jsme se postavili proti nelidskosti války, podporujeme Ukrajinu, zavedli jsme sankce proti ruské válečné mašinerii, investujeme do naší bezpečnosti.

Tato mimořádná jednota nebyla samozřejmostí. Na březnovém Valném shromáždění OSN hlasovalo proti ruské agresi více než 140 států – ze severu i z jihu, z východu i západu, státy s různou historií, politikou a kulturou. Spojila nás společná věc – udělat to, co od nás naši občané očekávají: dát jasně najevo, že v případě bezpráví nezůstaneme neutrální. Že se postavíme na stranu spravedlnosti – za znásilněnou ženu v Buči, zastřeleného dirigenta v Chersonu i malé dítě vyhnané z domova na východní Ukrajině.

Mohli bychom totiž být na jejich místě a oni zase na našem. Kdybychom tuto válečnou agresi nechali jen tak být, nemohli by lidé už nikde klidně spát – ze strachu, že budou napadeni svým větším sousedem.

Naše síla spočívá v naší jednotě. Společně pro lidskost – toto hluboké přesvědčení mi dodává optimismus do nadcházejícího roku.

Proto musíme lépe naslouchat. To je další zásadní ponaučení, které jsem si vzala z událostí posledních měsíců – a platí nejen ve vztahu k našim partnerům v Evropě, ale i v Africe, Asii, Latinské Americe a na Blízkém a Středním východě.

Když jsem s mnohými z těchto partnerů hovořila o válce, kterou Rusko vede, často jsem slýchala: „Chcete, abychom byli na vaší straně, když se teď válčí v Evropě. Ale kde jste byli v posledních letech, když konflikty sužovaly nás?“

Tomuto pohledu rozumím. A opravdu si myslím, že bychom měli být ochotni klást kritické otázky ohledně našeho vlastního počínání, našeho dřívějšího působení ve světě. Měli bychom pozorně naslouchat, když nám naši partneři říkají, jak složité pro ně je snižovat závislost na Rusku – ať už tu vojenskou, politickou nebo ekonomickou. Je to obrovská výzva. V Německu vidíme, jak náklady na překonání naší závislosti zatěžují peněženky občanů. Pro mnoho našich partnerů jsou tyto dopady ještě bolestivější a jednoduše si nemohou dovolit podpůrné programy v objemu mnoha miliard eur.

Naši partneři musí vědět, že se na nás mohou spolehnout. Jeden z mých zahraničních protějšků mi nedávno řekl: „Potřebujeme angažované partnery, ne partnery, kteří nám jen pochlebují.“ Tím bychom se měli řídit.

Naše jasné stanovisko je, že se neotočíme ke světu zády proto, že v našem sousedství zuří válka. Naopak – vidíme, jak tato válka působí utrpení celému světu, protože Rusko omezuje přístup k obilí vyváženého z Ukrajiny a šíří lži o tom, kdo za jeho nedostatek může.

Naše reakce byla vždy nejúčinnější, když byla jednotná. Otevření ukrajinských přístavů pro vývoz obilí vyjednala Organizace spojených národů společně s našimi tureckými partnery. Ve skupině G7, která sdružuje hospodářsky silné demokratické země, jsme se v červnu 2022 zavázali poskytnout více než 14 miliard amerických dolarů na pomoc nejpotřebnějším. A Německo zůstává i nadále druhým největším poskytovatelem humanitární pomoci na světě. Tato solidarita mě naplňuje optimismem. Ale sama o sobě nestačí.

Světový potravinový program musel snížit potravinové příděly v zemích od Jemenu po Somálsko i v oblasti Sahelu. Každá škrtnutá porce jídla znamená další hladovějící dítě. A když vidíte, jak váš syn nebo vaše dcera trpí hlady, můžete jen stěží bojovat za demokracii, práva a svobodu. Proto ani v nadcházejícím roce nesmíme ustávat v naší společné podpoře.

Zároveň budeme společně s partnery řešit jednu z nejzávažnějších příčin potravinové krize, kterou je krize klimatická. Ta představuje pro miliony lidí po celém světě konkrétní ohrožení života. Ženy na severu Mali mi vyprávěly, jak jim sucho ničí úrodu a vyhání sedláky z jejich domovů, čímž se vyostřují konflikty o půdu a suroviny. V Palau mi místní rybář na pláži ukazoval, jak stoupající hladina moře za méně než deset let může zaplavit jeho dům a připravit jej tak o domov, jistotu a živobytí.

„Zatímco tu hovoříme, je moje země pod vodou a moje matka, sestra i mé sestřenice přišly o své domovy,“ řekla mi na konferenci OSN o změně klimatu COP 27 aktivistka z Čadu.

Klimatická krize způsobuje utrpení, vyhání lidi z domovů a zabíjí. Představuje bezprostřední ohrožení lidského života.

Je donebevolající nespravedlností, že na státy jako Čad a Palau dopadají důsledky této krize tak obrovskou měrou, ačkoliv k jejímu vzniku téměř vůbec nepřispěly.

Jako průmyslové země, které na této krizi mají hlavní vinu, neseme mimořádnou odpovědnost za to, abychom ji zmírnili, snížili emise a zajistili, aby cíl 1,5 stupně zůstal dosažitelný. Každá desetina stupně, o kterou se Země neohřeje, totiž znamená méně silné vichřice, záplavy a sucha – a tím i více bezpečnosti.

Proto bylo tak zásadní, že jsme na klimatické konferenci COP 27 začali psát novou kapitolu klimatické spravedlnosti. Teď je řada na velkých producentech emisí, aby zaplatili svůj díl za klimatické škody a ztráty, které způsobují v nejzranitelnějších zemích. Nejde o dobročinnost, jde o spravedlnost. Zejména malé ostrovní státy to – právem – požadují už desítky let. Letos jsme konečně vyslali jasný signál: Vyslyšeli jsme vás. Pochopili jsme vás. A teď budeme konat.

V klimatické nouzi – stejně jako v případě jiných konfliktů a krizí – nejvíce trpí ti nejslabší: ženy, děti, staří lidé, lidé na okraji společnosti. Jsem pevně přesvědčena, že práva žen jsou měřítkem stavu našich společností. V autokratických režimech jsou totiž právě tato práva pošlapávána jako první. A když se tak stane, je to signál, že je potřeba počítat s ještě horšími věcmi. Autokratické režimy se nejvíce bojí toho, když se ženy hlasitě dovolávají svých práv.

Žádná společnost ani ekonomika nemůže být úspěšná, pokud je polovina populace utlačována. Proto patří z pohledu naší vlády k zásadním bezpečnostním aspektům tzv. feministická zahraniční politika, která podporuje rovná práva pro všechny ve společnosti – a která také bude ústředním prvkem naší aktuálně připravované Národní bezpečnostní strategie.

 „Ženy bývají ve válce prvními oběťmi, ale jen ony drží rozhodující klíč k míru.“ To jsou slova konžské aktivistky za lidská práva Julienne Lusengové.

 „Když nejsou ženy v bezpečí, není v bezpečí nikdo,“ říkaly mi statečné ženy na Ukrajině.

„Ženy. Život. Svoboda.“ Tak zní slogan, který skandují ženy v Íránu. Jejich volání rezonuje všude na světě jako hymna odvahy.

Když se snažím čerpat sílu pro rok 2023, nacházím ji u těchto statečných žen, ať už jsou z Konga, Íránu, Afghánistánu nebo Ukrajiny.

Jejich volání je naší hymnou. Jejich odvaha je naším měřítkem. Jejich cíle jsou pro nás závazkem – abychom byli nejen optimističtí, ale také odvážní. A jednali společně pro lidskost.

www.project-syndicate.org

Na začátek stránky