Upozornění: Veškeré údaje jsou založeny na poznatcích a zkušenostech velvyslanectví v době sestavení tohoto informačního letáku. Přes veškerou pečlivost však neručíme za úplnost a správnost.

Velvyslanectví nemůže poskytnout informace nad rámec tohoto informačního letáku. V případě dalších dotazů se prosím obraťte na příslušný úřad, popř. využijte právního poradenství.

Stav: září 2022

1. Obecné informace o německém dědickém právu

Podle německého práva přechází pozůstalost po zemřelé osobě (zůstaviteli) bezprostředně na dědice. Podle německého práva tak není zapotřebí učinit prohlášení o přijetí dědictví. Nechce-li dědic pozůstalost přijmout (např. pro předlužení), může dědictví odmítnout.

Poté, co odmítnutí dědictví nabyde účinnosti, dědí další osoby dle dědické posloupnosti (podle dědické posloupnosti pak například dědí potomci osoby, která dědictví odmítla). V případě, že tyto osoby rovněž nechtějí dědictví přijmout, musí dědictví odmítnout.

Jedná-li se o nezletilé děti, musí za ně dědictví odmítnout jejich zákonní zástupci. Zákonnými zástupci dítěte jsou v České republice zpravidla oba rodiče (otec a matka), a to bez ohledu na to, zda jsou manželé. Souhlas opatrovnického soudu je pro dítě žijící v České republice zapotřebí v případě, že dítě nabývá nebo odmítá dědictví nebo pozůstalost s nikoliv nevýznamnou majetkovou hodnotou. Doporučujeme zajistit si co nejdříve příslušný souhlas nebo negativní osvědčení příslušného soudu.

2. Forma prohlášení o odmítnutí dědictví

Odmítnutí lze v rámci dědického řízení učinit buď v Německu ústně do protokolu, nebo písemným prohlášením předloženým příslušnému dědickému soudu.

V případě písemného prohlášení o odmítnutí dědictví je vyžadován ověřený podpis. Ověření může provést v zásadě jakýkoliv německý notář. V zahraniční mohou podpis ověřit pracovníci konzulárního oddělení zahraničního zastoupení. Termín pro ověření podpisu na velvyslanectví v Praze lze sjednat prostřednictvím online rezervačního systému velvyslanectví.

Pokud zůstavitel zemřel po 17. 8. 2015, mohou jeho dědici, kteří mají obvyklý pobyt v České republice (tzn., mají zde hlášený pobyt), učinit prohlášení o odmítnutí dědictví, pro jehož vyřízení je dána příslušnost německých soudů, v souladu s čl. 13 evropského nařízení o dědictví i u okresního soudu v místě obvyklého pobytu. Prohlášení (případně včetně úředně ověřeného překladu do němčiny) musí dědic následně sám zaslat příslušnému dědickému soudu v Německu.

3. Lhůta pro prohlášení o odmítnutí dědictví

Pokud má osoba, která odmítá dědictví, bydliště v Německu, lze odmítnutí provést pouze do 6 týdnů od chvíle, kdy byla vyrozuměna o připadnutí dědictví a o důvodu povolání za dědice. Pokud měl zůstavitel své poslední bydliště (pouze) v zahraniční, nebo se dědic zdržuje v zahraničí, činí tato lhůta šest měsíců.

Lhůta začíná běžet okamžikem, kdy byl dědic vyrozuměn o připadnutí dědictví a o důvodu povolání za dědice. 

Pro posouzení, zda byla lhůta dodržena, je v zásadě rozhodující okamžik doručení příslušnému dědickému soudu. Lhůta není splněna ověřením podpisu na prohlášení o odmítnutí dědictví. Za zaslání prohlášení o odmítnutí a za jeho doručení příslušnému dědickému soudu zodpovídá osoba odmítající dědictví. 

4. Příslušnost německého soudu

V případě, že se na dědictví uplatňuje německé právo, je pro odmítnutí dědictví příslušný německý soud. Podle nařízení EU č. 650/2012 (dále jen „nařízení o dědictví“) tato situace nastane v případě dědictví po 17. 8. 2015 pouze tehdy, pokud si zůstavitel v posledním pořízení pro případ smrti zvolil německé právo nebo pokud měl zůstavitel v době úmrtí obvyklý pobyt v Německu.

Pro dědické řízení je příslušný okresní soud (Amtsgericht), v jehož obvodu měl zůstavitel obvyklý pobyt v době úmrtí.

Na stránkách německého justičního portálu lze místní příslušnost dědického soudu zjistit podle posledního místa obvyklého pobytu.

5. Odmítnutí dědictví v případě dědického řízení v České republice

Pokud dědické řízení probíhá v České republice, např. protože (německý) zůstavitel měl naposledy bydliště nebo trvalý pobyt v České republice, řídí se odmítnutí v zásadě českým právem.

Pro dědická řízení (včetně odmítnutí nebo přijetí dědictví, odkazu nebo uplatnění nároku na povinný díl) je příslušný vždy daný okresní soud.

V souladu s předem stanoveným časovým plánem soud pověří notáře, aby provedl dědické řízení. Notář pak jedná a rozhoduje jménem soudu. České právo neumožňuje účastníkům dědického řízení, aby si notáře zvolili sami.

Pokud je příslušnou instancí český soud, jedná se o okresní soud podle místa, kde měl zůstavitel podle příslušného evidenčního systému trvalé nebo jiné bydliště.

V České republice je také nutné, aby dědic prohlásil, že dědictví přijímá. Pokud příslušný soudce stanoví lhůtu pro učinění prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví a dědic ve stanovené lhůtě nereaguje, ztrácí právo na přijetí dědictví. Odmítnutí dědictví probíhá stejným postupem.

Pokud zůstavitel zemřel po 17. 8. 2015, mohou se dědici, kteří mají obvyklý pobyt v Německu (tzn., mají tam hlášený pobyt), ohledně prohlášení o odmítnutí dědictví, pro jehož vyřízení je dána příslušnost českých soudů, v souladu s § 31 německého zákona o mezinárodních řízeních v oblasti dědického práva („IntErbRVG“) ve spojení s čl. 13 nařízení o dědictví při dodržení příslušných lhůt obrátit také na německé dědické soudy v místě jejich německého bydliště a prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví učinit tam. Prohlášení (případně včetně úředně ověřeného překladu do češtiny) musí dědic následně sám zaslat příslušnému dědickému soudu v České republice.

Velvyslanectví se nezapojuje do dědických řízení před českými soudy a nemůže ověřovat podpisy pro účely českých dědických řízení.

Prohlášení o odmítnutí dědictví

Pomocný překlad k prohlášení o odmítnutí dědictví