Vítejte na stránkách Ministerstva zahraničí

Ztráta německého státního občanství

Článek

Ztráta německého občanství v důsledku přijetí jiného státního občanství

Nejčastějším důvodem ztráty německého státního občanství je nabytí státního občanství jiného státu na vlastní žádost.

Německý státní příslušník, který na vlastní žádost nabyde cizí státní občanství, ztratí německé státní občanství bez ohledu na to, zda žije v Německu či v zahraničí, nevyplývá-li ze zákona něco jiného. Ztráta německého občanství nastává v tomto případě ze zákona automaticky, není k ní zapotřebí žádné zvláštní prohlášení a není ani nutné, aby o ní byly informovány německé úřady. Přitom nezáleží na způsobu, jakým dotyčná osoba německé státní občanství nabyla.

Jediným způsobem, jak ztrátě německého státního občanství v takovýchto případech zabránit, je získat předem na vlastní žádost úřední souhlas s ponecháním německého státního občanství. V souvislosti s vydáním cestovního pasu, narozením potomků, slučováním rodin, jakož i z dalších důvodů dochází k prověřování, zda je daná osoba stále německým státním příslušníkem. Skutečnost, že je daná osoba držitelem německého cestovního pasu či občanského průkazu je přitom považována pouze za jednu z indicií. V případě pochybností lze zahájit postup pro určení státní příslušnosti.

Počínaje 28. srpnem 2007, kdy vstoupila v platnost nová zákonná úprava, mohou občané EU a Švýcarska nabýt německé státní občanství, aniž by se museli vzdát svého dosavadního státního občanství. Zároveň již od tohoto data nedochází k automatické ztrátě německého státního občanství v případech, kdy se německý státní příslušník stane občanem jiného členského státu EU či Švýcarska. S účinností od 28. 8. 2007 tedy již Němci, kteří chtějí mít německé státní občanství i státní občanství jiného členského státu EU nebo Švýcarska, nepotřebují úřední souhlas s ponecháním německého státního občanství.

Pro Němce žijící v České republice a od 1. 1. 2000 pro všechny Němce bez ohledu na jejich trvalé bydliště, kteří před 28. 8. 2007 na vlastní žádost nabyli české státní občanství, proto platí: při nabytí českého státního občanství docházelo zpravidla ke ztrátě německého státního občanství. Výjimku tvoří osoby, které předem získaly úřední souhlas s ponecháním německého státního občanství. Potomci narození poté, co jejich rodič, který byl dříve německým státním příslušníkem, nabyl české státní občanství, tak již nezískali německé státní občanství po tomto rodiči. Naopak platí, že potomci narození před datem nabytí českého státního občanství získávali zpravidla německé státní občanství.

V případě Němců, kteří získali české státní občanství na vlastní žádost po 28. 8. 2007, naopak nedochází ke ztrátě německého státního občanství.

V případě Němců, kteří získali české státní občanství na vlastní žádost po 28. 8. 2007, naopak nedochází ke ztrátě německého státního občanství.

CZ

V těchto případech nabytí českého státního občanství se jedná o nabytí státního občanství na vlastní žádost:

  • opětovné nabytí českého státního občanství německými státními příslušníky, kteří byli v minulosti československými státními příslušníky a měli trvalé bydliště v Československu, v období mezi 23. 8. 1990 a 31. 12. 1999 podle čl. II č. 3a zákona č. 88/1990 a § 1 zákona č. 193/1999
  • opětovné nabytí českého státního občanství německými státními příslušníky, kteří byli v minulosti československými/českými státnímu příslušníky v období mezi 1. 1. 2000 a 26. 8. 2007 podle čl. II č. 3a zákona č. 88/1990 a § 1 zákona č. 193/1999 – nezávisle na trvalém bydlišti
  • udělení českého státního občanství na základě žádosti dle § 7 až § 10 zákona č. 40/1993 nebo zákona č. 39/1969
  • žádost o udělení českého státního občanství manželem při nebo do šesti měsíců po uzavření manželství podle § 7 odst. 3 zákona č. 165/1968 nebo § 9 zákona č. 39/1969
  • prohlášení slovenských státních příslušníků, že chtějí získat české státní občanství podle § 18 až § 18 c zákona č. 40/1993

Ztráta německého občanství v důsledku návratu na území, z něhož byli odsunuti

Osoby, které měly status německých občanů (Statusdeutsche, tedy osoby, které byly v Německu přijaty jako vysídlenci či uprchlíci německé národnosti nebo pozdní vysídlenci, ale nestaly se německými státními příslušníky), které se trvale přestěhovaly zpět na území státu, odkud byly odsunuty (mj. i do České republiky), tento status ztratily s výjimkou případů, kdy by jeho ztráta vedla k tomu, že by byly zcela bez státní příslušnosti.

Příklad

Československý státní příslušník A německé národnosti vycestoval jako pozdní vysídlenec do Německa, kde byl zaregistrován Spolkovým úřadem pro vysídlence a uprchlíky a obdržel potvrzení o vysídlení. Získal tak status Němce bez německého státního občanství a byl mu vydán německý cestovní pas. Nezískal však německé státní občanství. V roce 1997 odhlásil A své trvalé bydliště v Německu a odstěhoval se zpátky do České republiky. Přesunem trvalého bydliště do České republiky však ztratil status Němce bez německého státního občanství. Dítě, které se mu narodilo v roce 1999, německé státní občanství nezískalo.

 

Ztráta německého občanství v důsledku vstupu do ozbrojených sil cizího státu

Neudělilo-li Spolkové ministerstvo obrany (Bundesministerium der Verteidigung) předem svůj souhlas, vede dobrovolný vstup do ozbrojených sil státu, jehož je daná osoba státním příslušníkem, od 1. ledna 2000 zásadně ke ztrátě německého státního občanství.

S platností od 6. července 2011 došlo ke zjednodušení povolovacího řízení pro určité státy. Proto se má za to, že byl souhlas udělen, pokud jsou daní němečtí státní příslušníci současně státními příslušníky

  • členských států Evropské unie (EU),
  • členských států Evropského sdružení volného obchodu (EFTA),
  • členských států Severoatlantické aliance (NATO) nebo
  • států uvedených na seznamu podle § 41 odst. 1 nařízení o podmínkách pobytu (Aufenthaltsverordnung)

a vstoupili do ozbrojených sil některého z těchto států. Uvedené podmínky splňuje mj. i Česká republika. Podání žádosti o udělení souhlasu tedy není nutné, souhlas se považuje za udělený. Tento paušální souhlas však platí pouze pro vstupy do ozbrojených sil počínaje 6. červencem 2011.

Osoba s německým a českým státním občanstvím, která v období mezi 1. lednem 2000 a 5. červencem 2011 dobrovolně vstoupila do českých ozbrojených sil, tak ztratila německé státní občanství.

Ztráta německého občanství v důsledku vzdání se německého státního občanství

Německý státní příslušník se může vzdát německého státního občanství, pokud je zároveň státním příslušníkem jiného státu. Vzdání se státního občanství nabývá účinnosti dnem vydání potvrzení o vzdání se státního občanství.

Vyřizování žádostí a vystavování potvrzení o vzdání se státního občanství má v případě Němců žijících v zahraničí na starosti Spolkový správní úřad. Informace o vyřizování žádosti naleznete v němčině na jeho webových stránkách.

Další informace o vzdání se státního občanství naleznete na webových stránkách velvyslanectví v informačním letáku „Vzdání se německého občanství a propuštění z německého státního občanství“.

Propuštění z německého státního občanství

Osoba s německým státním občanstvím, která není státním příslušníkem jiného státu, může být propuštěna z německého státního občanství pouze v případě, že jiný stát potvrdí, že jí bude jeho státní občanství uděleno.

Vyřizování žádostí a vystavování potvrzení o propuštění ze státního občanství má v případě Němců žijících v zahraničí na starosti Spolkový správní úřad. Informace o vyřizování žádosti naleznete v němčině na jeho webových stránkách.

Další informace o propuštění ze státního občanství naleznete na webových stránkách velvyslanectví v informačním letáku „Vzdání se německého občanství a propuštění z německého státního občanství“.

Ztráta německého občanství v důsledku pronásledování nacistickým režimem v letech 1933-1945

Zvláštní předpisy platí pro osoby pronásledované nacistickým režimem, které o německé státní občanství přišly z politických, rasových či náboženských důvodů v období mezi 30. lednem 1933 a 8. květnem 1945. Tyto osoby a jejich potomci mají za určitých podmínek nárok na snadnější získání německého státního občanství.

Další informace naleznete na webových stránkách velvyslanectví v informačním letáku „Nabytí německého státního občanství“.

Ztráta německého občanství v důsledku adopce

Od 1. 1. 1977 platí: V případě, že je dítě, které je německým státním příslušníkem, adoptováno zahraničním párem a dojde k zániku příbuzenského vztahu s německým rodičem, ztrácí toto dítě německé státní občanství, pokud v důsledku adopce získá státní občanství svých adoptivních rodičů.

Výše uvedené neplatilo pro adopce do 31. 12. 1976 – dotčené osoby zůstaly i nadále německými státními příslušníky.

CZ

České právní předpisy týkající se adopce odpovídají německé právní úpravě adopce. Uznání adopce podle českého práva je tak v Německu zásadně možné. Pokud k adopci či její právní účinnosti došlo po 1. 1. 1977 a žádný z rodičů neměl německé státní občanství, může mít tato adopce za následek ztrátu německého státního občanství.

Ztráta německého občanství v důsledku uzavření manželství

Německé ženy, které se před 23. 5. 1949 provdaly za cizince, přišly o německé státní občanství i v případě, že se v důsledku toho staly osobami bez státní příslušnosti. Za určitých okolností je možné, aby německé státní občanství znovu nabyly.

Další informace naleznete na webových stránkách velvyslanectví v informačním letáku „Nabytí německého státního občanství“.

Německé ženy, které se v období mezi 23. 5. 1949 a 31. 3. 1953 provdaly za cizince, přišly o německé státní občanství pouze v případě, že se v důsledku toho nestaly osobami bez státní příslušnosti.

Od 1. 4. 1953 není uzavření manželství s cizincem důvodem pro ztrátu německého státního občanství.

Ztráta německého občanství v důsledku povinnosti zvolit si státní občanství u dětí narozených v Německu rodičům cizincům

Od 1. 1. 2020 nabývá dítě, které se narodí rodičům cizincům – za předpokladů uvedených v § 4 odst. 3 německého zákona o státním občanství (Staatsangehörigkeitsgesetz) – narozením v Německu německé státní občanství. Nabytí občanství se zapíše do záznamů německé matriky a do registru obyvatel.

Děti narozené v Německu mezi 2. 1. 1990 a 31. 12. 1999 mohly německé státní občanství nabýt udělením státního občanství podle § 40 b zákona o státním občanství. Nabytí občanství proběhlo předáním listiny o udělení občanství. 

V obou případech dítě získalo německé státní občanství navíc k zahraničnímu státnímu občanství, které nabylo na základě původu po rodičích.

Pokud tyto děti

  • nevyrostly v Německu,
  • nejsou státním příslušníky členských států EU nebo Švýcarska a
  • byly před dovršením 21. věku života vyzvány úřadem příslušným pro záležitosti týkající se státního občanství, aby se rozhodly pro německé nebo zahraniční státní občanství,

ztrácí německé státní občanství,

  • pokud se rozhodnou pro zahraniční státní občanství,
  • pokud do jednoho roku od doručení výzvy nepožádají o ponechání německého státního občanství,
  • se do dvou let po vyzvání nevzdají svého zahraničního státního občanství.

Němci v bývalé Německé demokratické republice

Mezi právní úpravou státního občanství v Německé demokratické republice (NDR) a zákonem o říšském a státním občanství („RuStAG“) Spolkové republiky Německo bylo několik důležitých rozdílů.

Dne 23. 2. 1967 vstoupil v platnost zákon o státním občanství Německé demokratické republiky ze dne 20. 2. 1967, který pro Němce s trvalým bydlištěm na území bývalé NDR platil až do 2. 10. 1990. Tento zákon umožňoval vzdát se státního občanství NDR, resp. být propuštěn ze státního občanství NDR. Dále existovala rovněž možnost odvolání rozhodnutí o udělení státního občanství a ztráty státního občanství v případě opuštění republiky.

Spolkový ústavní soud (Bundesverfassungsgericht) rozhodl usnesením ze dne 21. 10. 1987 (tzv. Teso-Beschluss), že nabytí státního občanství NDR automaticky znamenalo nabytí německého státního občanství. Zároveň však rozhodl, že ztráta státního občanství NDR byla možná, aniž by to ve všech případech vedlo ke ztrátě německého státního občanství.

Příklady

  • Ztráta nebo odvolání rozhodnutí o udělení státního občanství NDR nevedla ke ztrátě německého státního občanství. Osoby, kterých se výše uvedené týkalo, byly i nadále považovány za německé státní příslušníky.
  • Na základě smlouvy mezi NDR a Československou socialistickou republikou ze dne 10. 10. 1973 o právní úpravě dvojího občanství museli osoby se státním občanstvím NDR a ČSSR do 11. 12. 1974 rozhodnout pro jedno z těchto státních občanství. Za děti narozené po 12. 12. 1973 museli toto rozhodnutí v tříměsíční lhůtě učinit jejich rodiče. Osoby žijící v tehdejším Československu, které se nerozhodly pro jedno z těchto státních občanství, ztratily automaticky státní občanství NDR. Tato právní úprava však neměla za následek ztrátu německého státního občanství. Tyto osoby jsou i nadále považovány za německé státní příslušníky.
  • Občan NDR bez trvalého bydliště nebo trvalého pobytu v NDR, který v období do 16. 10. 1972 získal na vlastní žádost státní občanství jiného státu, neztratil státní občanství NDR. I nadále je považován za německého státního příslušníka.
  • Občan NDR, který se vzdal státního občanství NDR nebo byl propuštěn ze státního občanství NDR, ztrácí i německé státní občanství.

 

Na začátek stránky